Supervize

Supervizi vnímám jako obohacení své pracovní náplně, ale také jako příležitost k setkání s kolegy, kteří pracují v nejrůznějších pomáhajících oblastech. Sama pracuji pod pravidelnou supervizí, chápu ji jako nezbytnou podporu pro svou terapeutickou činnost, a proto jsem členkou Českého institutu pro supervizi ( www.supervize.eu)

Supervize je strukturovaný proces, který dává pomáhajícím pracovníkům možnost otevřeně hovořit o své práci a o problémech a situacích, které s ní souvisejí. Umožňuje zamýšlet se v bezpečném prostoru nad svou prací, funkčností pracovních týmů a celého zařízení, a proto představuje důležitou oblast profesního růstu.

Práce s klientem vyžaduje od pracovníka pomáhajících profesí velké psychické a fyzické nasazení, odborné znalosti a dovednosti, vnímavý přístup i zvládání emočně náročných situací. Proto je i pro něho nezbytné, aby o sebe pečoval, aby měl pro sdílení svých názorů a pocitů bezpečné prostředí a aby mohl zažívat podporu či setkat se s jiným názorem - a právě toto všechno mu umožňuje supervize.

Supervizor je průvodce, který pomáhá supervidovanému jedinci, týmu, skupině či organizaci vnímat a reflektovat vlastní práci a vztahy, nacházet nová řešení problematických situací.

Supervize může být zaměřena např. na to, jak prohloubit prožívání, ale také na to, jak lépe porozumět určité situaci. Může si všímat také toho, jak uvolnit tvořivé myšlení, jak rozvíjet nové perspektivy profesního chování a současně může představovat model učení.

Cílem supervize je vyšší uspokojení z práce, zvýšení její kvality a efektivity, ale i prevence profesního vyhoření.

Mediace

Do konce roku 2021 jsem působila jako mediátor Ministerstva spravedlnosti ČR (www.justice.cz). Tuto činnost jsem však z kapacitních důvodů ukončila.

Mediace je metoda mimosoudního řešení konfliktů a sporů s asistencí mediátora, který je neutrální, a který vede obě strany k vytvoření oboustranně akceptovatelné, vyvážené a realistické dohody. Obě strany se mediace účastní dobrovolně.

Mediátor zprostředkovává stranám výměnu informací, napomáhá stranám definovat společné i rozdílné zájmy, usnadňuje nalezení řešení situace tak, aby bylo přijatelné pro obě strany. Respektuje emoce zúčastněných a otevírá možnost vzájemného pochopení. Mediátor zachovává neutralitu, není obhájcem ani poradcem či hodnotitelem stran. Jeho role spočívá v profesionálním vedení mediačního procesu a v podpoře obou účastníků diskuse tak, aby nalezli řešení své sporné situace.

Výhody mediace jsou:

• Účastníci mají kontrolu nad procesem řešení sporu a nad výslednou dohodou
• Mediace dává možnost vyhnout se soudnímu sporu, či soudní proces urychlit, nebo situaci vyřešit rychle a bez zbytečných finančních nákladů
• Mediace snižuje napětí mezi stranami a otevírá prostor pro případnou další spolupráci.

Rodinná mediace řeší rozvodové a porozvodové situace, úpravu styku s dítětem, majetkové vztahy, dědické spory, způsoby soužití a další.

Komunitní a občansko-právní mediace se zabývá otázkami občanského soužití, sousedskými spory, vztahy mezi občany a institucemi.

Mediace v podnicích a institucích se věnuje pracovním vztahům, sporům mezi útvary v rámci firmy atd.

Mediace v obchodních vztazích se věnuje sporným otázkám mezi firmami.

Více o mediaci na www.amcr.cz

Práce se skupinami a týmy

Všechny semináře a tréninky vždy připravuji „na míru“ konkrétní skupině a zamýšlenému cíli.

Pracuji se skupinami klientů, kteří procházejí individuální psychoterapií, se skupinami handicapovaných občanů, se skupinami zaměřenými na seberozvoj i se skupinami zájmovými. Pravidelně školím pracovníky v pomáhajících profesích.

Dlouhodobě pracuji s firmami a firemními týmy, a to jak v rámci jednorázových školení, tak při dlouholeté spolupráci, která sleduje vývoj firmy a může být doprovázena koučováním.

Při práci se skupinami a týmy vycházím ze stejných východisek jako u individuální terapie, tedy především z předpokladu, že člověk je v podstatě dobrý, že touží po tom, aby se rozvíjel a realizoval a že vyhledává soulad s druhými, protože touží po vztahu, rád dává a potřebuje přijetí a ocenění.

V práci se skupinami se zaměřuji především na následující témata:

• na vztahy, zejména na to, jak s druhými komunikovat, jak zvládat kritiku, agresi a konflikt, jak verbalizovat svá přání a požadavky, jak sdělovat své pocity či jak chválit a oceňovat druhé;
• na sebepoznání, zejména na to, jak rozumět sám sobě, jak fungovat ve vztazích a co je zapotřebí změnit, aby se mi s lidmi dobře, autenticky, svobodně a přesto zodpovědně žilo. Za neméně důležitou pokládám také empatii, tedy umění vžít se do pocitů druhých a volit adekvátní způsoby komunikace a na ni navazující umění vztahovosti a komunikace,
• na skupinovou dynamiku, zejména na to, jaká je kvalita vztahů ve skupině a jaká je interakce mezi všemi jejími členy.

Z uvedených důvodů při práci se skupinami a firemními týmy pokládám za důležité u jejích jednotlivých členů především podporovat:

• sebepoznání, seberozvoj, osobní růst
• zvyšování vnímavosti v interpersonálních vztazích
• podněcování spontánnosti a tvořivosti
• nácvik řešení konfliktů a konfrontací
• zvládání stresu a techniky jeho překonávání
• podporu empatie
• práci s rolemi
• posilování řídících dovedností, motivace a vůle
• procesy rozhodování
• nácvik sociálních dovedností

Kromě edukace a nácviků používám různé zážitkové techniky a cvičení. Takový způsob práce pokládám za efektivní, protože při něm okamžitě cítíme a prožíváme sami sebe v kontextu skupiny. Teoretické vzdělávání sice také sdělí potřebné informace, často je však obtížné začít je používat v praxi, protože nedošlo ke změně vnitřního prožívání, což může vést k frustraci a demotivaci.

Hlavním cílem mé lektorské činnosti je to, aby si z ní její účastníci odnesli pozitivní zážitek, který jsou schopni přenést do praktického života, a to jak v jejich osobním fungování v mezilidských vztazích, tak ve zlepšení skupinového či firemního klimatu, spolupráce a efektivity. Vždy dbám na psychické bezpečí a pohodu všech zúčastněných.

Využívám například metody:

• Nácvik otevřeného a respektujícího rozhovoru – v něm se všichni účastníci skupiny učí své pocity, potřeby či námitky jasně, srozumitelně a zároveň neagresivně sdělovat a na druhé straně je také přijímat. Komunikace je totiž to, co může překonat vzdálenost mezi lidmi - a respektující, avšak přímočarý dialog je základem uspokojivých mezilidských vztahů.
• Dramaterapie - je to záměrné použití dramatických a divadelních postupů, které evokují k prožívání emocí a k získání vnitřní harmonie na základě fantazie. Při dramaterapii se mohou klienti či účastníci skupiny realizovat, vyzkoušet si řadu věcí, prožít sami sebe v situacích, do kterých by se v životě mohli dostat, a vyzkoušet si různé strategie jejich řešení. Dramaterapie umožňuje autentické prožívání, nácvik různých sociálních rolí a zvládání konkrétních situací, učí pěstování otevřenosti, zvyšuje sebevědomí, zbavuje stresu a tak slouží k osobnostnímu růstu.
• Arteterapie představuje postup, který využívá jako hlavního prostředku pro poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů výtvarné dílo.
• Bodyterapie neboli psychoterapie zaměřená na tělo je psychoterapeutický směr, který vychází z jednoty a vzájemné provázanosti těla a duše, a proto při terapeutickém ovlivňování psychických a psychosomatických problémů využívá nejen slovo, ale také tělesné prožívání a intervence. Bodyterapie je tedy založena na lidské schopnosti prožívat a vyjadřovat věci i na tělesné úrovni, a to na základě konceptu tělesné paměti a tělesných korelátů našich povahových vlastností.
• K metodám, které používám, patří také nejrůznější zážitkové techniky, nácviky a hry v přírodě či učebně

Humanitární a rozvojová činnost

V uplynulých letech jsem měla možnost prožít nezanedbatelný čas v Kyrgyzstánu, jedné ze středoasijských republik, které vznikly po rozpadu bývalého Sovětského svazu. Tato země mně učarovala svými přírodními krásami a velmi příjemnou mentalitou svých obyvatel, ukázala mi však také svou odvrácenou tvář v podobě obrovských problémů ekonomických, sociálních a ekologických. Většina Kyrgyzů žije v takové chudobě, kterou si Evropan snad ani nedokáže představit, školství a zdravotnictví se potýká s nedostatkem základních potřeb pro své fungování, v Kyrgyzstánu leží například sedmé nejnebezpečnější místo světa – úložiště jaderných odpadů ze stalinských dob.

Domnívám se, že není možné mít rád a nezajímat se a nepomoci. Mně Kyrgyzstán a s ním i ostatní státy Střední Asie přirostly k srdci, a proto jsem založila zapsaný spolek Alterra.

V uplynulých patnácti letech jsme poskytovali aktivní pomoc.

Věnovali jsme se především podpoře škol pro handicapované děti a dětských domovů. Ve své podpoře jsme byli zaměřeni na podporu vzdělávání.

Bohužel v roce 2022 jsme z personálních důvodů ukončili činnost.

Aromaterapie

Jsem zakladatelkou odborné společnosti Asociace českých aromaterapeutů, v jejím čele jsem stála 25 let.

Aromaterapii se věnuji od roku 1990. Používám ji jednak jako samostatnou metodu při relaxaci a zvládání běžných každodenních záležitostí a stresu, jednak i jako doprovodnou metodu psychoterapie.

Stojím v čele vzdělávacího zařízení Institutu aromaterapie s mezinárodní akreditací IFPA.

Aromaterapii je možné chápat jako ošetření vůněmi, při níž se vždy používají pouze čistě přírodní éterické oleje získávané z aromatických rostlin. Tyto oleje jsou složité sloučeniny mnoha biochemických látek, které svým složením působí na psychickou i fyzickou stránku člověka. Tím, že vůně přímo ovlivňují naše nálady a rozpoložení, se aromaterapie stává vhodným pomocníkem při všech psychoterapeutických záměrech – jejím prostřednictvím můžeme pomoci klientovi ke zklidnění a relaxaci, můžeme ho stimulovat, pomoci mu k radostnější náladě či k posílení odvahy a vůle. Jedná se tedy o metodu příjemnou, neinvazivní a podporující.

Více informací o aromaterapii na stránkách Asociace českých aromaterapeutů www.aromaterapie.cz

Humanitární a rozvojová činnost

V uplynulých letech jsem měla možnost prožít nezanedbatelný čas v Kyrgyzstánu, jedné ze středoasijských republik, které vznikly po rozpadu bývalého Sovětského svazu. Tato země mně učarovala svými přírodními krásami a velmi příjemnou mentalitou svých obyvatel, ukázala mi však také svou odvrácenou tvář v podobě obrovských problémů ekonomických, sociálních a ekologických. Většina Kyrgyzů žije v takové chudobě, kterou si Evropan snad ani nedokáže představit, školství a zdravotnictví se potýká s nedostatkem základních potřeb pro své fungování, v Kyrgyzstánu leží například sedmé nejnebezpečnější místo světa – úložiště jaderných odpadů ze stalinských dob.

Domnívám se, že není možné mít rád a nezajímat se a nepomoci. Mně Kyrgyzstán a s ním i ostatní státy Střední Asie přirostly k srdci, a proto jsem založila zapsaný spolek Alterra.

V uplynulých patnácti letech jsme poskytovali aktivní pomoc.

Věnovali jsme se především podpoře škol pro handicapované děti a dětských domovů. Ve své podpoře jsme byli zaměřeni na podporu vzdělávání.

Bohužel v roce 2022 jsme z personálních důvodů ukončili činnost.